čtvrtek 25. ledna 2018

Zase jsem to prokrastla

S pojmem "prokrastinace" jsem se setkala na vysoké. Do té doby jsem jsme byli líní. Pak jsme naši nechuť pustit se do úkolů jen parádně pojmenovali. 



Jsem seznamový a odškrtávací typ. Používám Keep od Googlu, cestovní seznamy pro různé typy dovolených máme ve Wunderlistu, na akce a domácí logistiku jedeme v Google kalendáři a na hlídání úkolů a zaznamenávání a odškrtávání mám Doller. Takže co se nástrojů týče, nejsem na tom zas tak bídně. Navíc je opravdu používám. 

Jenže pak nastanou situace, kdy je moje prokrastinace do očí bijící. Doslova! To si tak jdu se synem ze školky, chrochtám si, že ve vzduchu cítím jaro, smiřuji se s tím, že pořádná zima nás asi letos mine a najednou bum. Stojím proti našemu domu a v okně pracovny je cosi, co tam nepatří. Žlutá věc co nápadně připomíná synovo povlečení. Výraznější vzor byste v naší šedo-šedé domácnosti těžko hledali. Bum! To božské jarní slunce dohnalo mého muže ke krajnímu řešení mé prokrastinace. Ten vtip, "není nutné mi to každý půlrok připomínat", najednou ztrácel na vtipnosti. My máme kolejnici na závěs, my ji dokonce máme přivrtanou, kupodivu jsem koupila i závěs, jednou jsem ho i pověsila. Pak jsem ho sundala, že ho zkrátím.... 
.......... a jsme u žlutého povlečení. 

Ale začala jsem s tím bojovat. Pracovní věci zvládám plánovat celkem obstojně. I plnit. Běžné úkoly taky běží, píšu si je, odškrtávám. Konečně nezapomínám. 

Před pár lety vyšla knížka Konec prokrastinace. No co myslíte. Její přečtení jsem taky prokrastla. Když jsem teď nedávno hledala nějakou beletrii, abych četla taky něco jiného než "supermoudra", narazila jsem na ni. A tak jsem si ji přečetla. Je to knížka tak na dva večery, takže se nemusíte bát, že konec prokrastnete od půlky.  Spoustu věcí tak nějak tušíte, ale vidět je napsané vůbec není špatné. A nápady na boj s odsouváním úkolů vypadají funkčně. 

A znovu chválím Doller, protože ten v plnění úkolů vážně dost pomáhá. 

Splněný úkol!
A dneska jsem si udělala radost a splnila úkol, který visel ve vzduchu od listopadu 2016, tedy od doby, kdy jsme se přestěhovali. V rámci minimalismu věcí i nákladů jsem si řekla, že by bylo fajn zaregistrovat se v knihovně. Jsem na sebe pyšná. Nejenom, že jsem to zvládla, ale konečně jsem se dokopala i k půjčení knížky úplně jiného žánru... 


Tak jaký úkol vás straší déle než rok?

PS: dala jsem si soukromou výzvu! Letos odnesu daňová přiznání nejpozději v půlce února. Jako fakt :)

Žádné komentáře:

Okomentovat