úterý 10. října 2017

Přijdu hned

A už zase ťukám do písmen. Teplo je fuč, kozačky jsou vybalila pár dnů zpátky a novou čepici dnes dovezl pošťák. Mám za sebou zvláštní léto. Takové dospělácké. A taky plné zážitků, malých i velkých kroků...
Jen tak si vyskočit.

Dala jsem si pisálkovské prázdniny. Ne proto, že by se nic nedělo. Dělo se toho spoustu. Ale přišla taková zvláštní potřeba odstřihnout na čas ten virtuální svět. Ne docela a už vůbec ne cíleně. Dorazilo pár zpráv, kdy budou nové tipy na dětské aktivity, když už je zas ošklivě. Dokonce i zpráva, zda je vše OK? Všechno je, jak má být.   

Virtuální volno. Ne, neměla jsem žádnou krizi, nepřišla únava, nestala se ze mne zdrchaná matka dvou dětí, která by si potřebovala odpočinout a hledala cesty, jak ze všeho utéct. Jednoduše mi celé léto dělalo dobře být venku, užívat si kluky, pracovat okolo domu, vymýšlet zahradu, rochat se v hlíně, seznámit se třeba se slovem kultivar... 

I když, pár věcí se změnilo. Proč? Protože byl prostě čas. A protože (ano, bude to znít děsně poučkově) se změnily priority. Třeba:

Přihlásila jsem se na kurz Kundalini jogy. Jedno sobotní dopoledne v měsíci je jen moje. Mám za sebou dvě lekce a jsem nadšená. Určitě čekejte článek. A moji muži jsou spolu. Sami. Užívají si svůj program. Pak se sejdeme, dáme si společně oběd a dobře naladění (já zrelaxovaná, oni vysmátí) pokračujeme dál. 

Zas jsem začala HODNĚ číst. A jakmile jsem začala, uvědomila jsem si, jak moc mi to chybělo. Že není čas? Budu teď možná tak trochu sama proti sobě, ale ty chvíle, kdy jsem tupě sjížděla Facebook nebo ještě tupěji koukala na Instagram, se totiž dají proměnit v docela dost stránek. Přes den třeba Forbes ve chvilkách, kdy si kluci hráli, a po večerech knížky. Severské krimošky i vzdělávačky. Časopisy se přestaly kupit nepřečtené a můžou se jít kupit k jiným postelím. A knížky pomyslně mizí, aby mohly uvolnit místo dalším a dalším z wishlistu.   

Taky se prodírá víc a víc moje zvídavé já. Už nejdu jen tunelem, kde jsou na zdech samé rozvojové aktivity pro děti. Ano, pořád se část točí kolem dětí, ale část taky ne... Začala jsem zkoumat, co mě baví, co by se mi líbilo dělat, pořád je co objevovat. Baví mě tahle doba a baví mě i změny, které (snad) přicházejí. Že to není jen o těch 8 hodinách, co si lidi chodí "odsedět" do práce. Že to třeba půjde i jinak. Jen tomu jít naproti.  Aby člověk mohl žít život, od kterého si nemusí brát dovolenou. 

A už to začíná znít jako řádky motivačních knížek, kterých jsem si taky pár přečetla. A to nechci. Takže sdělení na závěr. Léto bylo parádní, jsem zpět v onlinu. 

PS: A víte, že Seznamácké mapy dokážou zobrazit dětská hřiště? To abyste neměli pocit, že je tenhle článek o ničem. Krásný den!


Žádné komentáře:

Okomentovat