pátek 11. srpna 2017

Dítě sedící

Žádný okamžik mi doposud nepřišel tak zlomový, jako když si dítě sedne. A stabilně sedí. Najednou jsou ruce volné, nenechavé a mají spoustu možností objevovat. Když k sedu připočteme ještě lezení, už batoleti nic nebrání užívat si svět. 




U prvního syna jsme na sed i lezení čekali poměrně dlouho. Jako klidné a rozvážné miminko (= pěkně vykojené) byl spíše pozorovatelem, a tak se do ničeho moc nehrnul. Obzvláště pak do pohybu. Ale samozřejmě to přišlo. Naprosto bezkonkurenční hračkou pro období "volných rukou" byly korálky Mula z Ikea. 
Ikea
A historie se opakuje. Minulý týden si Oliver sedl a v té chvíli se z něj stala i tryskomyš. Docela dlouho dopředu jsem plánovala, co všechno Oliverovi připravím, abych mu to objevování ulehčila a aby se třeba nenudil a z nudy neplakal. Má výhodu druhorozeného. Nejenže ho neškrábe žádné nové oblečení, protože to jeho už někdo pěkně přednosil, ale také má jeden velký objekt pozorování. Je jím starší brácha. Už od začátku pozoroval bedlivě. Ze země, z kolébky, při kojení. Pořád. Žádné černobílé obrázky nenahradily pohyb a zvuky jeho brášky. A i když jen ležel na břiše nebo na zádech, pořád pozoroval. Stačily i věci, které "patřily velkému bráchovi". Takže na nudu jednoduše nedošlo. Pozoruje reálný svět. A to mi přijde nejdůležitější. Možná i proto je jeho vývoj rychlejší než u Viktora.

Teď je ale sedícím člověkem. Tváří se důležitě. Stále pozoruje, ale už jsou tu ty chvíle, kdy se dokáže v mžiku přesunout, kam potřebuje. Třeba i ke korálkům z Ikea. A protože nejsem zastáncem plastových hraček - tedy těch, které jsou opravdu hračkami a které ignoroval už i Viktor, dostává Oliver reálné věci, u kterých právě díky sedu vydrží neskutečně dlouho. A i když je to mnohem pohyblivější mimino, než jsem byla zvyklá, jsou věci, které ho zabaví a vás nestojí vůbec NIC! Nemám na to žádnou studii, je to jen to, co si myslím a co na kluky platí. Zkuste před dítě položit hromádku chrastítek a hromádku z těchto věcí. Vsadím se s vámi, že k té umělé hromádce nepůjdou. A nejde o žádné vyrábění pomůcek. Jde jen o reálný svět, který podporuje motoriku, ať už jemnou či hrubou, umožňuje dítěti vyzkoušet si to, s čím pracují ti přerostlí nad nimi (z pohledu sedícího mimina rodičové) a přinejmenším se naučí pracovat s věcmi, které budou využívat. Kolikrát jste v dospělosti použili třeba takové chrastítko?

Krabička od umělého mléka s plastovým odklápěcím uzávěrem
To je senzační záležitost. Taky může chrastit, když do ní něco dáte. Pak ta chvíle, kdy přijde na to, jak víčko otevřít. A když i to přestane bavit, stačí po vzoru Montessori vyříznout otvor a novinka je na světě. Kluci tady hodně kooperují.




Plechová krabička
Plech prostě zní. Pro objevování zvuků je to paráda. Plastová hračka nevydává tak opravdový zvuk. U nás frčí plechová dóza od čaje, kam se dá i kdeco vložit, ať už je to jen víčko nebo cokoli jiného.


Krabička od kapesníků
Do krabičky od papírových kapesníků nastrkejte ponožky (vsadím se, že nespárovaných ponožek máte dost) nebo látkové kapesníky a nechte dítě vytahovat a vytahovat. Až krabička ztratí svou původní podobu, vytřídíte a počkáte, až se k další prosmrkáte.



Trychtýř s kapesníkem
Megarychlá na přípravu je "hračka" z trychtýře a kusu látky nebo kapesníku. Protáhnout, udělat uzlíky a to překvápko, že jedna strana zmizí a druhá se objeví...




Čistá crocs pantofel a kapesníky
Podobná zábava jako u krabičky od papírových kapesníků nebo trychtýř může být i taková čistá crocs pantofel. Stačí do ní nastrkat kapesníky a pak nechat dítě vytahovat z jednotlivých dírek.

Petka s fazolemi
Petka je pro dítě zázrak, ať už je prázdná nebo plná. Když namícháte fazole, rýži, těstoviny, je to objekt, který dítě vydrží pozorovat neskutečně dlouho. Třeba na cestu autem ideální.

Říkáte si, proč to sakra píše, vždyť jsou to blbosti a nic to dítěti nedá.  Mně samotné přijde většina plastových hraček jako nesmysl (ale samozřejmě je můžete milovat). U nás milujeme Duplo. Záměrně píšu plurál, nikoli ve stylu "my už máme 8 kilo", "nám rostou zoubky", "my máme prdíky", ale protože Duplo zbožňujeme všichni a rozhodně ho z ruky nebereme ani nejmladšímu 8 kilákovi. Ale na milost jsme vzali i několik plastidel:

Špendlík - první hračka do ručky
Oball - využijete i později
Skládací kelímky

Máte-li tedy potřebu darovat do kouta miminku nějakou plastovku, s těmito kousky určitě nesáhnete vedle.

A co vaše sedící batolata? Co je fascinuje a baví? Pozorujete je? Taky se tak kocháte, když vidíte soustředěný výraz a říkáte si, kde je to ležící miminko, které jste si nedávno dovezli z porodnice?

1 komentář:

  1. Tak naše 13měsíční slečna nesedí. Nemá na to čas, jelikož po 4 šmejdí po celém bytě. Nejvíc ji baví okusovat nábytek, rozhazovat
    a ochutnávat vše co na své dobrodružné cestě napříč domácností najde jako třeba klíče, různé krabičky a kelímky, prostírání a vůbec vše, co ji povolíme, což je skoro vše čím se nemůže udusit nebo nějak ublížit... A hned po té následuje hrací domeček, který vydává zvířecí zvuky. U toho vydrží neskutečně dlouho, hlavně než usne :) ale že by seděla to fakt ne :) jo a hračky má taky, jak kostky, stavící věž, chrastítka atd. ale na to ji moc neužije. Spíš někde pobíhá po 4 po bytě :)

    OdpovědětVymazat