pátek 17. března 2017

Poprvé v Montessori dílničce

Protože nechci dětský pokoj zahltit jen pomůckami, byť krásnými a funkčními, začala jsem pátrat po kroužku na principech Montessori, který by mohl Viktor navštěvovat. Objevila jsem v Plzni Montessori dílničky v Rubikonu.
Fotit na dílničkách jsem nechtěla, protože jsem se kochala.
Obrázek tedy pouze ilustrační (z mall.cz).

Chvilku trvalo, než jsme se přihlásili, protože nejdřív jsem byla neforemnou velrybou s 26 kily těhotenské nadváhy, se kterou už ani dvouleté dítě nechce nikam chodit. Pak jsem zas čekala, až malý Oliver trochu povyroste a zvládne víc lidí na menším prostoru. Ale nakonec vše klaplo!

Dorazili jsme o chvilku dříve, takže jsme se ještě potkali se školkou, která se právě chystala na vycházku. Přivítala nás průvodkyně dílničkami, ukázala prostory a nechala nás rozkoukat. Záměrně píšu plurál, protože jsme se rozkoukávali všichni tři. Nejsem ten typ člověka, co vstoupí do místnosti a hned se se všemi baví. A rozhodně to neočekávám ani od svých dětí.

Rozhýbání dětí a prolomení ledů přispěla první aktivita - senzorický kobereček a masírování nožiček na půlbalóncích s bodlinkami. Děti se rozpohybovaly, ale nerozlítaly. Průvodkyně připravila také tři bedýnky pro masáž nožek - jedna s oblázky, jedna s koberečkem a jedna s hrachem. Ta se Viktorovi líbila nejvíc. Jakmile se ale nějaký hrášek přilepil na ponožku a vypadl z krabičky, jeho uklízecí já hned mělo potřebu všechno vracet zpět. Následovala společná hra - spojování dvojic zvířátek - maminka a mládě.

A pak přišla na řadu práce s pomůckami. Byla jsem hodně zvědavá, jak bude Viki reagovat. Samozřejmě jsem si přála, aby začal pracovat a fungovat tak, jak si představuji já, jako dospělý. Mohla ale nastat i situace, kdy všechno bude bojkotovat. To, že ho doma aktivity baví a to, co mu připravím ho většinou zaujme, vůbec nemusí znamenat, že ho zaujme i práce v jiném prostředí. ALE s naprostým klidem si zašel pro svůj kobereček, rozhlédl se, vybral si pomůcku, donesl si ji do svého prostoru a začal pracovat. Dokončil, prohlédl, uklidil na své místo. A další pomůcky a další... Protože je povídavá povaha, měl potřebu mi všechno popisovat. Ale naštěstí se nezdálo, že by to jakkoli rušilo ostatní děti. Když se blížil ke konci čas dílničky, bylo vidět, jak by si moc přál pokračovat.

Ano, udělalo mi to velkou radost. Myslím, že jsme si to oba užili. Máme za sebou několik dětských kroužků, kde se v danou chvíli musí dělat daná věc. Nerada se chytám cizích lidí za ruce, nerada zpívám na veřejnosti (ale co bych pro socializaci dětí neudělala, že?) a cítím, že to má Viktor stejně. Tady mohl být s dětmi, hrát s nimi hru, "hrát si" s pomůckami, zkoumat, montovat, prohlížet si, pozorovat, ale hlavně fungovat podle sebe. A prohlásil své oblíbené "To jsme si to užili" (používáme to s manželem, když se vracíme z nějaké fajn návštěvy nebo výletu).

Toť náš další krok do Montesvěta!

Pokud chcete pozorovat, jak se vyvíjí náš Montesvět, sledujte FB stránku Happy mumKa.

 

Žádné komentáře:

Okomentovat